Rozhodnutí ústředního výboru komunistické strany Číny ohledně Velké proletářské kulturní revoluce (přijaté 8. srpna 1966) #

Editorská předmluva #

Poté, co bylo radikální vedení Čínské komunistické strany svědky kontrarevoluce v SSSR – kde se strany chopili revizionističtí prokapitalisté v čele s Chruščovem a obrátili socialismus ve státní kapitalismus – jim bylo jasné, že je potřeba uchránit Čínskou lidovou republiku stejného osudu. V 60. letech bylo k návratu kapitalismu našlápnuto. Komunistická strana a vláda se začaly byrokratizovat a do popředí se dostávali lídři jako např. Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching. Mao a jeho levá skupina byli upozaděni. Prokapitalističtí elitáři začali svými reformami rozevírat nůžky mezi pracujícími masami a maloburžoazními manažery, kterým přibývalo ekonomické a tedy i politické moci. V hospodářství se začalo hledět více na výnosnost projektů než na uspokojování potřeb lidu. Venkov začal být zanedbáván a namísto pěstování obětavosti a solidarity mezi pracujícími bylo používáno systému mzdových rozdílů a bonusů, které podporovaly honbu za slepým osobním obohacením.

Mao Ce-tung se nejprve pokusil tento směr zvrátit tzv. Socialistickým výukovým hnutím, které si dalo za úkol povzbudit v masách socialistického ducha a napravit nesprávné počínání v průmyslu, armádě a zemědělství. Maova mobilizace mas a jejich iniciativa byly ale na každém kroku podlamovány byrokraty, kteří se báli o své pozice. Toto byl důvod, proč Mao a skupina revolucionářů kolem něho zahájili Velkou proletářskou kulturní revoluci (VPKR) a přišli tedy s revolučním tvrzením: totiž že nová buržoazie se nachází přímo v komunistické straně a je potřeba proti ní radikálně zakročit. Hlavními viníky byly shledány pozůstatky buržoazní a feudální ideologie a určitá materiální privilegia a pohodlí, které ve straně plodily kariérismus, byrokratismus, aroganci a revizionismus. Za cíl bylo tedy stanoveno vedení třídního boje proti této nové buržoazii a zbytkům ideologií „staré společnosti“ v ideologické nadstavbě socialistického státu.

VPKR je tím nejpokročilejším, co komunistické hnutí za dobu své existence vytvořilo. Je to prozatím nepřekonaný vrchol třídního uvědomění mas, které se pod vedením své strany chopily iniciativy a s cílem zrevolucionizování všech oblastí společnosti zatočily se zbyrokratizovanými a neschopnými straníky, s myšlenkami a metodami vykořisťujících tříd, a udržely Čínu na cestě ke komunistické společnosti. Jejich úsilí vedlo k neviděným pokrokům v proletářské demokracii, v právech žen, v umění, zdravotnictví, vědě a výzkumu.

VPKR s sebou přinesla i mnohé omyly a chyby, které ale nemohly být předpokládány. Nezbývá než se z nich poučit. Důvodů, proč tato první kulturní revoluce v dějinách ve finále nezabránila návratu kapitalismu, je vícero. Byla zahájena pozdě (až cca 20 let po původní revoluci) a mohla jít hlouběji; mezinárodní politika a převážně hrozba války se SSSR celou situaci ještě značně zkomplikovaly.

Fakt, že VPKR byla nakonec poražena a Čína se stala státně-kapitalistickým (dnes již dokonce sociál-imperialistickým) státem, nikterak marxismus-leninismus-maoismus nevyvrací – ba naopak: potvrzuje to jeho hlavní myšlenky, totiž že třídní boj nutně pokračuje i v období socialismu a že hlavní nebezpečí přichází nikoliv zvenku, nýbrž zevnitř – z ideologie vykořisťujících tříd a z revizionistů a kariéristů v komunistické straně.

Pro studium VPKR doporučujeme tento shrnující text od MLM Revolutionary Study Group a vynikající francouzskou dokumentární sérii How Yukong Moved The Mountains, která ukazuje různé aspekty života pracujících v době pozdní Kulturní revoluce.

1. Nové stádium socialistické revoluce #

Právě se rozvíjející Velká proletářská kulturní revoluce je velkou revolucí, která se dotýká lidí až do nitra jejich duše a znamená nové stádium vývoje socialistické revoluce v naší zemi – stádium, které je širší i hlubší.

Na desáté plenární schůzi osmého ÚV strany řekl Mao Ce-tung: „Pro svržení politické moci je vždy nejprve nutné vytvořit veřejné mínění – pracovat v ideologické sféře. Toto platí stejně jak pro revoluční, tak i kontrarevoluční třídu.“ Tato teze soudruha Mao Ce-tunga byla v praxi potvrzena jako pravdivá.

Ačkoliv byla buržoazie svržena, stále se snaží – usilujíce o svůj návrat – použít ke zkorumpování mas a ovládnutí jejich mysli starých myšlenek, kultury, obyčejů a zvyků vykořisťujících tříd. Proletariát musí udělat pravý opak: musí se vrhnout proti každé výzvě buržoazie v ideologické sféře a použít nové myšlenky, kulturu, obyčeje a zvyky proletariátu ke změně všeobecného duševního názoru společnosti. V současnosti je naším cílem bojovat s těmi osobami u moci, které se vydávají kapitalistickou cestou, a svrhnout je; kritizovat a zapudit reakční akademické „autority“ a ideologii buržoazie, a transformovat výuku, literaturu a umění tak, aby odpovídaly socialistické ekonomické základně – abychom zajistili upevnění a rozvinutí socialistického systému.

2. Hlavní proud a zvraty a obraty #

Ve Velké kulturní revoluci představují hlavní sílu masy dělnictva, rolnictva, vojáků, revoluční inteligence a revolučních kádrů. Obrovské množství mladých revolučních lidí, dosud neznámých, se stalo odvážnými a smělými průkopníky. Jsou inteligentní a v činnosti rázní. Skrze prostředky velkých plakátů a velkých debat diskutují, odhalují, řádně kritizují a odhodlaně útočí na otevřené i skryté reprezentanty buržoazie. V takto velkém revolučním hnutí je zatěžko, aby se vyhnuli všelijakých nedostatkům – nicméně jejich obecná revoluční orientace je od začátku správná. Toto je tedy hlavní proud VPKR. Je to obecný směr, kterým revoluce pokračuje vpřed.

Jelikož je kulturní revoluce revolucí, nevyhnutelně se setkává s odporem. Odpor přichází především od těch u moci, kteří si prolezli cestu do strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Přichází také ze síly zvyků staré společnosti. V současnosti je tento odpor stále silný a neoblomný. VPKR je však nezdolatelným všeobecným vývojem. Z přehršle důkazů je jasné, že takový odpor bude rychle zlomen, až budou masy plně mobilizovány.

Jelikož je odpor silný, přijdou zvraty, dokonce opakované zvraty. To není na škodu. Zoceluje to proletariát, ostatní pracující lid a převážně mladou generaci – učí je to lekce, dává jim to zkušenosti a pomáhá jim pochopit, že cesta revoluce se klikatí a nepohybuje se hladce.

3. Povyšme smělost nade vše ostatní a odvážně mobilizujme masy #

Výsledek této Velké kulturní revoluce bude rozhodnut tím, jestli se stranické vedení osmělí odvážně mobilizovat masy.

V současnosti jsou čtyři příklady vedení, které stranické organizace v hnutí kulturní revoluce na různých úrovních používají.

1. Je zde příklad, kdy jsou osoby vedoucí stranické organizace v čele a odvážně mobilizují masy. Povyšují smělost nade vše a jsou to neohrožení komunističtí bojovníci a dobří žáci předsedy Maa. Prosazují velké plakáty a velké debaty. Dodávají odvahu masám, aby odhalily všechny druhy „duchů a příšer“ a také aby kritizovaly veškeré nedostatky a chyby v práci vedoucích osob. Tato správná podoba vedení je výsledkem prosazování proletářské politiky do popředí a Mao Ce-tungova myšlení¹ do vedení.
2. V mnoha jednotkách mají vedoucí osoby velmi chudé chápání úkolů vedení v tomto velkém zápasu – jejich vedení zdaleka není svědomité a efektivní, a proto také zjišťují, že jsou neschopní a ve slabé pozici. Povyšují strach nade vše ostatní, drží se zastaralých postupů a regulací a nejsou s to se oprostit od obvyklých praktik a směřovat kupředu. Byli zaskočeni novým uspořádáním věcí – revolučním uspořádáním mas – a výsledkem je, že jejich vedení zaostává za situací, zaostává za masami.
3. V některých jednotkách jsou ve vedení lidé, kteří v minulosti udělali nějakou chybu, a jsou proto ještě náchylnější k tomu řídit se strachem, jelikož se bojí, že je masy odhalí. Ve skutečnosti pokud provedou seriózní sebekritiku a přijmou kritiku mas, pak jim strana i masy jejich chyby prominou. Pokud však vedoucí osoby toto neučiní a budou dále chybovat, stanou se pro hnutí mas překážkou.
4. Některé jednotky jsou ovládány těmi, kteří se vetřeli do strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Takoví lidé ve vedení se extrémně bojí, že je masy odhalí, a vyhledávají proto jakoukoliv záminku pro potlačení masového hnutí. Uchylují se k takovým taktikám, jako jsou zaměňování terče útoku a obracení černého v bílé za účelem svedení hnutí v omyl. Když si uvědomí, že jsou velmi osamocení a neschopní pokračovat jako dřív, uchýlí se ještě více k intrikám, k bodání do zad, šíření pomluv a rozmazávání rozdílu mezi revolucí a kontrarevolucí – vše za účelem útoku na revolucionáře.

Ústřední výbor strany po všech stranických výborech požaduje, aby setrvaly ve správném vedení; v povyšování smělosti nade vše ostatním; v odvážném burcování mas; tam, kde jsou, zvrátit neschopnost a slabost; dodat odvahu soudruhům – kteří udělali chybu a chtějí ji napravit – aby odhodili svá duševní břemena a přidali se k boji; a aby odvolaly z vedoucích pozic všechny, kteří se vydávají kapitalistickou cestou, aby bylo možno znovu dobýt vedení proletářskými revolucionáři.

4. Ať se masy v hnutí samy vzdělávají #

Jedinou metodou ve Velké proletářské kulturní revoluci je to, aby masy osvobodily samy sebe, a nesmíme žádným způsobem dělat věci za ně.

Věřte masám, spoléhejte na ně a respektujte jejich iniciativu. Zbavte se strachu. Nebojte se nepokojů. Předseda Mao často říkal, že revoluce nemůže být tak jemná, tak klidná a delikátní, tak milosrdná, uctivá, zdrženlivá a velkodušná.

Nechť masy v revolučním hnutí vzdělávají samy sebe a učí se rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi správným a nesprávným konáním.

Užijte k argumentaci naplno velké plakáty a velké debaty, aby si masy mohly objasnit správné názory, kritizovat nesprávné názory a odhalit všechny „duchy a příšery“. Takto si masy budou moci v průběhu boje pozvednout politické uvědomění, zlepšit své dovednosti a talenty, rozlišit mezi správným a nesprávným a udělat jasnou čáru mezi námi a nepřítelem.

5. Pevně aplikujte třídní linii strany #

Kdo jsou naši nepřátelé? Kdo jsou naši přátelé? Toto je pro revoluci otázka nejvyšší důležitosti a je to zároveň otázka nejvyšší důležitosti i pro Velkou kulturní revoluci.

Stranické vedení by mělo dobře umět objevovat levici a rozvíjet a posilovat levicové řady; mělo by pevně spoléhat na revoluční levici. Jen takto lze během hnutí zcela izolovat nejvíce reakční pravičáky, získat na svou stranu střední třídy a spojit se s obrovskou většinou, abychom nakonec dosáhli jednoty více než 95 % kádrů a více než 95 % mas.

Koncentrujte veškeré síly k útoku na hrstku ultra-reakčních buržoazních pravičáků a kontrarevolučních revizionistů, k odhalení a kritizování jejich zločinů proti straně, proti socialismu a proti Mao Ce-tungově myšlení, abychom je co nejvíce izolovali.

Hlavním terčem současného hnutí jsou ti ve straně, kteří jsou u moci a vydávají se kapitalistickou cestou.

Nejpřísnější péče by měla být věnována rozlišování mezi protistranickými, protisocialistickými pravičáky a těmi, kdo podporují stranu a socialismus, ale řekli nebo udělali něco nesprávného, či napsali nějaké špatné články nebo jiná díla.

6. Řešte správně rozpory uvnitř lidu #

Musíme přísně rozlišovat mezi dvěma rozdílnými druhy rozporů: těmi uvnitř lidu a těmi mezi námi a nepřítelem. Rozpory uvnitř lidu nesmíme brát jako rozpory mezi námi a nepřítelem a stejně nesmíme chápat rozpory mezi námi a nepřítelem jako rozpory uvnitř lidu.

Je normální, aby měly masy různé názory. Neshoda mezi různými názory je nevyhnutelná, nutná a prospěšná. V průběhu běžné a plné debaty si masy ujasňují, co je správné, napravují, co je nesprávné, a postupně dochází k jednomyslnosti.

Metoda, kterou je třeba v debatách používat, je předložit fakta, věci rozřešit a přesvědčovat rozumem. Jakékoliv nucení menšin s jinými názory k podvolení je nepřípustné. Menšina by měla být chráněna, jelikož někdy má pravdu menšina. I když menšina nemá pravdu, mělo by jí být dovoleno svůj názor obhajovat a ponechávat si ho.

Když dojde na debatu, měla by být vedena rozumem a nikoliv silou a nátlakem.

Během debaty by si měl každý revolucionář dobře rozmýšlet věci sám za sebe, měl by pěstovat komunistického ducha a odvažovat se myslet, mluvit a jednat. Na základě toho, že mají stejnou obecnou orientaci, by se měli revoluční soudruzi v zájmu upevňování jednoty vyvarovat nekonečného debatování o vedlejších problémech.

7. Mějte se na pozoru před těmi, kteří označují revoluční masy za „kontrarevolucionáře“ #

V některých školách, jednotkách a pracovních týmech kulturní revoluce zorganizovaly některé osoby ve vedoucích pozicích protiútok proti masám, které je na velkoznakových plakátech kritizovaly. Tito lidé pak dokonce propagovali slogany jako: opozice proti vedoucím jednotek a pracovních týmů znamená opozici vůči ústřednímu výboru strany, znamená opozici vůči straně a socialismu – znamená kontrarevoluci. Takto je nevyhnutelné, že jejich útoky udeří některé opravdu revoluční aktivisty. Toto jsou chyby ve věci orientaci a linie, které jsou absolutně nepřípustné.

Několik lidí, kteří trpí vážnými ideologickými chybami, a především někteří protistraničtí a protisocialističtí pravičáci, využívají určitých nedostatků a chyb na straně masového hnutí k šíření pomluv a drbů. Provádějí agitaci, ve které schválně označují některé z mas za „kontrarevolucionáře“. Je nutné se mít na pozoru před těmito zlořády a včas odhalit jejich triky.

V průběhu hnutí – s výjimkou případů aktivních kontrarevolucionářů, u kterých je jasný důkaz takových zločinů, jako jsou vražda, žhářství, otrava, sabotáž nebo krádež státního tajemství, které by měly být řešeny v souladu se zákonem – by, pokud v hnutí vyvstanou problémy, nemělo být použito opatření proti studentům vysokých, středních a základních škol. Aby nedošlo k tomu, že se boj odvrátí svého hlavního cíle, není za jakýchkoliv podmínek dovoleno podněcovat masy nebo studenty k boji mezi sebou. Dokonce i s prokázanými pravičáky by mělo být nakládáno podle jednotlivých případů v pozdějším stádiu hnutí.

8. Otázka kádrů #

Kádry spadají v zásadě do čtyř kategorií:

1. Dobří
2. Poměrně dobří
3. Ti, kteří se dopustili seriózních chyb, ale nestali se protistranickými, protisocialistickými pravičáky
4. Malé množství protistranických, protisocialistických pravičáků

V běžných situacích tvoří první dvě kategorie velkou většinu (dobří a poměrně dobří).

Protistraničtí a protisocialističtí pravičáci musí být plně odhaleni, vyvráceni, svrženi a kompletně zdiskreditováni. Ve stejné chvíli by jim mělo být umožněno své chyby napravit.

9. Skupiny, komise a sjezdy Kulturní revoluce #

Během VPKR se vynořilo mnoho nových věcí. Kulturně revoluční skupiny, komise a další formy organizace vytvořené masami v mnoha školách a jednotkách jsou něčím novým a mají obrovskou historickou důležitost.

Tyto kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy jsou skvělými novými formami organizace, ve kterých se pod vedením komunistické strany masy samy vzdělávají. Jsou skvělým prostředkem udržující naši stranu v těsném kontaktu s masami. Jsou to orgány moci proletářské kulturní revoluce.

Zápas proletariátu proti starým myšlenkám, kultuře, zvykům a obyčejům, které zde za tisíce let zanechaly vykořisťující třídy, bude nutně trvat velice dlouho. Proto by také kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy neměly být dočasnými organizacemi, nýbrž trvalými masovými organizacemi. Hodí se nejen pro univerzity, školy, vlády a další organizace, ale obecně také pro továrny, doly, další podniky, městské čtvrti a vesnice.

Je potřeba vytvořit systém všeobecných voleb – takových jako v Pařížské komuně – k volbě členstva do kulturně revolučních skupin a komisí a delegátů na kulturně revoluční sjezdy. Seznam kandidátů by měl být po vydatné diskuzi předložen revolučními masami a volby by se měly konat poté, co masy seznamy několikrát za sebou prodiskutují.

Masy mají právo kdykoliv kritizovat členstvo kulturně revolučních skupin, komisí a delegátů zvolených na kulturně revoluční sjezdy. Pokud se tito členové a delegáti prokážou neschopnými, mohou být vyměněni volbami nebo po diskuzi masami odvoláni.

Kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy by měly být na školách a univerzitách tvořeny hlavně představiteli revolučního studentstva. Zároveň by měly mít určité množství představitelů revolučního učitelstva, sekretářů a dělnictva.

10. Reforma ve výuce #

Nejdůležitějším na VPKR je transformovat starý výukový systém a staré principy a metody vyučování. Ve VPKR musí být zcela změněna realita našich škol, kterým dominují buržoazní intelektuálové.

V každém druhu školy musíme řádně aplikovat politiku přednesenou soudruhem Mao Ce-tungem, tedy výuku sloužící proletářské politice a výuku spojenou s produktivní prací, aby se vyučovaným umožnilo vyvinout morálně, intelektuálně a fyzicky – aby se stali pracujícími obdařenými socialistickým uvědoměním a kulturou.

Školní období by se mělo zkrátit. Mělo by být méně předmětů a měly by být kvalitnější. Výukový materiál by měl být řádně přetvořen – v některých případech by se mělo začít zjednodušením složitých materiálů. I když jejich hlavní úkol je studovat, měli by se studenti učit i dalších věcem. Vedle jejich studia by se měli také učit průmyslové práci, obdělávání půdy, vojenským záležitostem, měli by se zúčastnit bojů kulturní revoluce a během těchto bojů kritizovat buržoazii.

11. Otázka jmenovité kritiky v tisku #

V průběhu masového hnutí kulturní revoluce by měla být kritika buržoazní a feudální ideologie řádně kombinována s rozborem proletářského světonázoru a marxismu-leninismu-Mao Ce-tungova myšlení

Měla by být zorganizována kritika typických buržoazních představitelů, kteří se vetřeli do strany, a typických buržoazních akademických autorit. Toto by mělo obsahovat kritiku různých druhů zpátečnických názorů v oblastech filozofie, historie, politické ekonomie, výuku o dílech a teoriích literatury a umění, o teoriích přírodních věd a dalších.

Jmenovitá kritika kohokoliv v tisku by měla být rozhodnuta po diskuzi stranické komise na stejné úrovni a v některých případech by měla být předložena ke schválení stranické komise na vyšší úrovni.

12. Politika vůči vědcům, technikům a běžných členům pracovního personálu #

Co se týče vědců, techniků a běžných členů pracovního personálu: dokud jsou to vlastenci, energicky pracují, nejsou proti straně a socialismu, neudržují žádné nezákonné vztahy s cizími zeměmi, měli bychom v současném hnutí dále uplatňovat politiku „jednota-kritika-jednota“.² Speciální péče by měla dána těm vědcům a tomu vědeckému a technickému personálu, kteří vykonali velké přínosy. Měli bychom jim usilovně pomáhat postupně přeměnit ­jejich světonázor a jejich styl práce.

13. Otázka příprav pro spojení se Socialistickým výukovým hnutím ve městě a na venkově­ #

Kulturní a výukové jednotky a vedoucí orgány strany a vlády ve velkých a středních městech jsou místa, kde se současná proletářská kulturní revoluce koncentruje.

VPKR obohatila Socialistické výukové hnutí ve městech i na venkově a pozvedla ho na vyšší úroveň. Mělo by být vynaloženo úsilí, aby se tato dvě hnutí odehrávala v těsném spojení – přípravy za tímto cílem probíhají.

Pokud jsou opatření vhodná a hnutí se vyvíjí dobře, Socialistické výukové hnutí by na venkově a v městských závodech nemělo být narušováno a mělo by pokračovat v návaznosti na původní uspořádání. Nicméně otázky, které v současné VPKR vyvstávají, by měly být masám předloženy k diskuzi ve správný čas, aby se dále důrazně pěstovala proletářská ideologie a mýtila se ideologie buržoazní.

V některých oblastech se lidé zaměřují na VPKR proto, aby Socialistické výukové hnutí nabíralo na rychlosti a aby se pročistily oblasti politiky, ideologie, organizace a ekonomiky. Takto může být učiněno, pokud tamní stranická komise uzná za vhodné.

14. Pevně uchopte revoluci a povzbuďte produkci #

Cílem VPKR je zrevolucionizovat ideologii lidu a následkem toho dosáhnout větších, rychlejších a lepších hospodářských výsledků ve všech oblastech práce. Pokud jsou masy plně mobilizovány a jsou uskutečněna řádná opatření, je možné konat jak Kulturní revoluci, tak produkci – aniž by jedno překáželo druhému – a ve stejné chvíli zaručit vysokou kvalitu ve vší naší práci.

VPRK je mocnou hnací silou vývoje společenských výrobních sil naší země. Jakákoliv myšlenka stavící kulturní revoluci a rozvoj produkce do vzájemné opozice je nesprávná.

15. Ozbrojené síly #

V ozbrojených silách by měly být kulturní revoluce a Socialistické výukové hnutí prováděny v souladu s instrukcemi vojenské komise ÚV strany a generálního politického oddělení Lidové osvobozenecké armády.

16. Mao Ce-tungovo myšlení je návodem k jednání ve Velké proletářské kulturní revoluci #

Ve VPKR je nezbytně nutné, abychom vysoko pozvedli velký rudý prapor Mao Ce-tungova myšlení a abychom stavěli proletářskou politiku do vedení. Mezi masami dělníků, rolníků, vojáků, kádrů a intelektuálů by mělo být prováděno hnutí za kreativní studium a užití děl předsedy Mao Ce-tunga a Mao Ce-tungovo myšlení by mělo být ve VPKR bráno jako návod k jednání.

V této komplexní VKR musí stranické výbory na všech úrovních studovat a aplikovat díla předsedy Maa o to svědomitěji a kreativněji. Konkrétně musí studovat znovu a znovu spisy předsedy Maa o kulturní revoluci a o metodách stranického vedení, jako jsou „O nové demokracii“, „Hovory na fóru o literatuře a umění v Yen-anu“, „O správném řešení rozporů uvnitř lidu“, „Proslov na Národním sjezdu o propagační práci Čínské komunistické strany“, „Některé otázky ohledně metod vedení“ a „Metody práce stranických výborů“.³

Stranické výbory na všech úrovních musí dbát příkazů, které během let předseda Mao dával – konkrétně, že by měly řádně používat linii mas – „od mas, mezi masy“⁴ – a že by měly být nejdříve žáky, než se stanou učiteli. Měly by se vyvarovat jednostrannosti a omezenosti. Měly by pěstovat materialistickou dialektiku a vzdorovat metafyzice a scholastice.

Velká proletářská kulturní revoluce nutně dosáhne pod vedením ÚV strany v čele se soudruhem Mao Ce-tungem zářného vítězství.