Rozhodnutí ústředního výboru komunistické strany Číny ohledně Velké proletářské kulturní revoluce (přijaté 8. srpna 1966)

Tento text je také známý pod názvem „Šestnáct bodů“. Definoval cíle tehdy již probíhající Kulturní revoluce a zaměřil ji proti stranickým autoritám, které napomáhaly obnově kapitalismu v Číně. Dokument vycházel v novinách, na vinylových deskách, byl šířen rudými gardami, hromadně jej četly masy pracujících a organizovaly se podle něj.

Pro širší historický kontext viz stránku Kulturní revoluce.

1. Nová etapa socialistické revoluce #

Velká proletářská kulturní revoluce, jež se právě odehrává, je velká revoluce, která se dotýká samotných lidských duší a představuje novou etapu vývoje socialistické revoluce v naší zemi – etapu, které je širší i hlubší.

Na desáté plenární schůzi osmého ústředního výboru strany řekl Mao Ce-tung: „Kdo chce svrhnout politickou moc, musí vždy nejprve vytvořit veřejné mínění – pracovat v oblasti ideologie. To platí jak pro revoluční třídu, tak i pro kontrarevoluční třídu.“ Praxe tuto tezi soudruha Mao Ce-tunga zcela potvrdila.

Přestože byly reakční třídy svrženy, stále se snaží pomocí starých myšlenek, kultury, obyčejů a zvyků vykořisťujících tříd narušit masy a dobýt jejich srdce, aby se pokusily o návrat k moci. Proletariát musí dělat pravý opak: musí se na poli ideologie postavit čelem proti každé výzvě buržoazie a použít nové myšlenky, kulturu, obyčeje a zvyky proletariátu ke změně duševního postoje celé společnosti. V současnosti je naším cílem bojovat proti mocnářům, kteří se vydávají kapitalistickou cestou, a svrhnout je; kritizovat a zapudit reakční akademické „autority“ a ideologii buržoazie i všech dalších vykořisťujících tříd a přetvořit vzdělání, literaturu a umění i další složky nadstavby, které neodpovídají socialistické ekonomické základně, abychom zajistili upevnění a rozvoj socialistického systému.

2. Hlavní proud a zvraty #

Ve Velké kulturní revoluci představují hlavní sílu masy dělnictva, rolnictva, vojáků, revoluční inteligence a revolučních kádrů. Obrovské množství mladých revolučních lidí, kteří dosud zůstávali neznámí, se stává odvážnými a smělými průkopníky a průkopnicemi. Jsou inteligentní a rázně činní. Za pomocí velkoznakových plakátů¹ a velkých debat diskutují, odhalují, důkladně kritizují a odhodlaně útočí na otevřené i skryté představitele buržoazie. V takto velkém revolučním hnutí se těžko dá předejít tomu, aby se u nich objevily různé nedostatky – jejich hlavní revoluční orientace je však od začátku správná. Toto je tedy hlavní proud Velké proletářské kulturní revoluce. Je to obecný směr, kterým tato revoluce dál pokračuje.

Jelikož je kulturní revoluce revolucí, nevyhnutelně se setkává s odporem. Odpor pochází především od autorit, které se protáhly do strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Pochází také ze síly zvyků staré společnosti. V současnosti je tento odpor stále silný a vytrvalý. Velká proletářská kulturní revoluce je přesto však nezdolatelná všeobecná tendence. Máme hojné důkazy, že až se masy plně zmobilizují, tento odpor se rychle zhroutí.

Jelikož je odpor poměrně silný, nastanou v tomto boji zvraty, dokonce opakované zvraty. To není na škodu. Zoceluje to proletariát i další pracující lid, a převážně mladou generaci – učí je to lekce, poskytuje jim to zkušenosti a pomáhá jim pochopit, že cesta revoluce se klikatí a nejde hladce.

3. Odvahu nade vše, odvážně mobilizujme masy #

Výsledek této Velké kulturní revoluce bude záviset na tom, jestli se stranické vedení osmělí odvážně mobilizovat masy.

Momentálně se vyskytují čtyři odlišné přístupy stranických organizací na různých úrovních k vedení hnutí Velké proletářské kulturní revoluce.

1. Je přístup, kdy osoby vedoucí stranické organizace stojí v čele a odvážně mobilizují masy. Pozdvihují odvahu nade vše, jsou to neohrožení komunističtí bojovníci a bojovnice, dobří žáci a žačky předsedy Maa. Prosazují velkoznakové plakáty a velké debaty. Povzbuzují masy, aby odhalily veškerá „strašidla a příšery“ a také aby kritizovaly veškeré nedostatky a chyby v práci vedoucích osob. Tato správná podoba vedení je výsledkem toho, že se proletářská politika staví na první místo a Mao Ce-tungovo myšlení² se stává vodítkem.

2. Vedoucí osoby v mnoha jednotkách jen velmi slabě chápou úkoly vedení v tomto velkém zápasu – jejich vedení zdaleka není svědomité a efektivní, a proto také zjišťují, že jsou neschopní a ve slabé pozici. Nejvíce se řídí strachem, drží se zastaralých postupů a regulací a nemají ochotu se oprostit od obvyklých praktik a pokročit vpřed. Nové uspořádání věcí, revoluční uspořádání mas je zaskočilo a výsledkem je, že jejich vedení zaostává za situací, zaostává za masami.

3. V některých jednotkách jsou ve vedení lidé, kteří v minulosti udělali nějakou chybu, a jsou proto ještě náchylnější k tomu řídit se strachem, jelikož se bojí, že je masy odhalí. Ve skutečnosti je to tak, že pokud provedou vážnou sebekritiku a přijmou kritiku mas, pak jim strana i masy jejich chyby prominou. Pokud však vedoucí osoby toto neučiní, pak budou dále chybovat a stanou se pro hnutí mas překážkou.

4. Některé jednotky jsou ovládány těmi, kteří se vetřeli do strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Takové autority se extrémně bojí, že je masy odhalí, a vyhledávají proto jakoukoliv záminku k tomu potlačit masového hnutí. Aby svedli hnutí na scestí, uchylují se k takovým taktikám, jako jsou zaměňování cíle útoku a obracení černého v bílé. Když si uvědomí, že jsou velmi osamocení a neschopní pokračovat jako dřív, uchýlí se ještě více k intrikám, k bodání do zad, šíření pomluv a smazávání rozdílu mezi revolucí a kontrarevolucí – vše za účelem útoku na revolucionářky a revolucionáře.

Ústřední výbor strany po všech stranických výborech požaduje, aby vytrvaly ve správném vedení; dále kladly odvahu nade vše; směle burcovaly masy; tam, kde jsou, napravit neschopnost a slabost; aby podpořily soudruhy a soudružky, kteří udělali chybu a chtějí ji napravit, ať se zbaví výčitek a přidají se k boji; a aby odvolaly z vedoucích pozic všechny, kdo se vydávají kapitalistickou cestou, a tak umožnit znovu dobýt vedení k účelům proletářské revoluce.

4. Ať se masy v hnutí samy vzdělávají #

Jedinou metodou ve Velké proletářské kulturní revoluci je to, aby masy osvobodily a vzdělaly samy sebe. Nikdo nesmí jednat za ně.

Důvěřujte masám, spoléhejte na ně a respektujte jejich iniciativu. Zahoďte strach. Nebojte se nepokojů. Předseda Mao často říkal, že revoluci nelze provádět tak jemně, tak klidně a delikátně, tak mírně, milosrdně, uctivě, zdrženlivě a velkodušně jako hostinu.

Nechť se masy v revolučním hnutí samy vzdělávají a učí se rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi správným a nesprávným způsobem jednání.

Při probírání všech otázek co nejvíce využívejte velkoznakové plakáty a velké debaty, aby si masy mohly objasnit správné názory, kritizovat nesprávné názory a odhalit všechna „strašidla a příšery“. Takto si masy budou moci v průběhu boje pozvednout politické uvědomění, zlepšit si dovednosti a nadání, rozlišit mezi správným a nesprávným a stanovit jasnou hranici mezi námi a nepřítelem.

5. Pevně aplikujte třídní linii strany #

Kdo jsou naši nepřátelé a kdo jsou naši přátelé? To je otázka, která má pro revoluci prvořadý význam, a je to také prvořadá otázka pro Velkou kulturní revoluci.

Stranické vedení by mělo dobře umět objevovat levici a rozvíjet a posilovat levicové řady; mělo by pevně spoléhat na revoluční levici. Jen takto lze během hnutí zcela izolovat nejreakčnější pravičáky, získat na svou stranu střední řady a spojit se s velkou většinou, abychom nakonec dosáhli jednoty více než 95 % kádrů a více než 95 % mas.

Soustřeďte veškeré síly k útoku na hrstku reakčních buržoazních pravičáků a kontrarevolučních revizionistů; plně odhalujte a kritizujte jejich zločiny proti straně, proti socialismu a proti Mao Ce-tungově myšlení, abychom je co nejvíce izolovali.

Hlavním terčem současného hnutí jsou mocnáři ve straně, kteří se vydávají kapitalistickou cestou.

Měli bychom pozorně rozlišovat mezi protistranickými, protisocialistickými pravičáky a těmi, kdo stranu a socialismus podporují, ale řekli nebo udělali něco nesprávného, či napsali nějaké špatné články nebo jiná díla.

Měli bychom pozorně rozlišovat na jedné straně mezi reakčními buržoazními učenými despoty a „autoritami“, na druhé straně mezi lidmi, kteří mají běžné buržoazní akademické myšlenky.

6. Správně řešte rozpory uvnitř lidu #

Musíme přísně rozlišovat mezi dvěma rozdílnými druhy rozporů: těmi uvnitř lidu a těmi mezi námi a nepřítelem. Rozpory uvnitř lidu nesmíme brát jako rozpory mezi námi a nepřítelem a stejně nesmíme chápat rozpory mezi námi a nepřítelem jako rozpory uvnitř lidu.

Je běžné, že masy zastávají různé názory. Spory mezi různými názory jsou nevyhnutelné, nutné a prospěšné. Při běžné a plné debatě si masy ujasňují, co je správné, napravují, co je nesprávné, a postupně nachází shodu.

V diskusích bychom se měli řídit fakty, používat rozum a přesvědčovat logickými argumenty. Je nepřípustné jakkoliv donucovat menšinu s odlišnými názory, aby se podřídila. Měla by být chráněna, jelikož někdy má pravdu menšina. I když se menšina plete, musí mít dovoleno svůj názor obhajovat a ponechat si ho.

Když nastane debata, měla by se řídit rozumem, a nikoliv silou a nátlakem.

Během debat má každý revolucionář a revolucionářka nezávisle uvažovat a pěstovat komunistický styl: odvažovat se myslet, odvažovat se mluvit a odvažovat se jednat. Jelikož revoluční soudružstvo navzájem sdílí základní orientaci, mělo by se za účelem upevnění jednoty vyhýbat nekonečným debatám o vedlejších tématech.

7. Mějte se na pozoru před těmi, kteří označují revoluční masy za „kontrarevolucionáře“ #

V některých školách, jednotkách a pracovních týmech kulturní revoluce zorganizovaly některé osoby ve vedoucích pozicích protiútok proti masám, které je na velkoznakových plakátech kritizovaly. Tito lidé pak dokonce propagovali slogany jako: „vzdor proti vedoucím jednotek a pracovních týmů znamená vzdor vůči ústřednímu výboru strany, znamená vzdor vůči straně a socialismu – znamená kontrarevoluci.“ Takto je nevyhnutelné, že jejich útoky dopadnou na některé opravdu revoluční aktivistky a aktivisty. Jsou to chyby ve věci orientace a linie, které jsou zcela nepřípustné.

Řada lidí, kteří trpí vážnými ideologickými chybami, a především někteří protistraničtí a protisocialističtí pravičáci, zneužívají určitých nedostatků a chyb masového hnutí, aby o něm šířili pomluvy a drby. Agitují a záměrně označují některé z mas za „kontrarevolucionáře“. Je nutné se před těmito kapsáři mít na pozoru a včas odhalit jejich triky.

V průběhu hnutí by se mělo postupovat podle zákona pouze vůči těm aktivním kontrarevolucionářům, u nichž je jasný důkaz o těžkých zločinech, jako jsou vražda, žhářství, otrava, sabotáž nebo krádež státního tajemství. Vůči studentstvu univerzit, středních a základních škol by neměla být kvůli problémům vzniklým během hnutí přijímána žádná opatření. Aby nedošlo k tomu, že se boj odvrátí od hlavního cíle, není za žádných podmínek dovoleno podněcovat masy ani studentstvo k boji mezi sebou. V pozdějším stádiu hnutí by mělo být dokonce i s prokázanými pravičáky nakládáno případ od případu.

8. Otázka kádrů #

Kádry spadají v zásadě do čtyř kategorií:

1. Dobré kádry
2. Poměrně dobré kádry
3. Kádry, které se dopustily vážných chyb, ale nestaly se protistranickými, protisocialistickými pravičáky
4. Malé množství protistranických, protisocialistických pravičáků

V běžných situacích tvoří velkou většinu první dvě kategorie (dobří a poměrně dobří).

Protistraničtí a protisocialističtí pravičáci musí být plně odhaleni, vyvráceni, svrženi a kompletně zdiskreditováni. Zároveň by jim však mělo být umožněno, aby se napravili a začali znovu.

9. Skupiny, komise a sjezdy kulturní revoluce #

Během Velké proletářské kulturní revoluce se vynořuje mnoho nových věcí. Kulturně revoluční skupiny, komise a další formy organizace vytvořené masami v mnoha školách a jednotkách jsou něčím novým a mají obrovský historický význam.

Tyto kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy jsou skvělými novými formami organizace, v nichž se pod vedením komunistické strany masy samy vzdělávají. Jsou skvělým pojítkem jak naši stranu udržovat v těsném kontaktu s masami. Jsou to orgány moci proletářské kulturní revoluce.

Zápas proletariátu proti starým myšlenkám, kultuře, zvykům a obyčejům, které zde za tisíce let zanechaly vykořisťující třídy, bude nutně trvat nesmírně dlouho. Proto by tyto kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy neměly být jen dočasnými organizacemi, nýbrž trvalými, stálými masovými organizacemi. Hodí se nejen pro univerzity, školy, vlády a další organizace, ale obecně také pro továrny, doly, další podniky, městské čtvrtě a vesnice.

Je potřeba vytvořit systém všeobecných voleb – takových jako v Pařížské komuně – k volbě členstva do kulturně revolučních skupin a komisí a delegátstva na kulturně revoluční sjezdy. Revoluční masy by měly po vydatné diskuzi předložit seznam kandidujících a volby by se měly konat poté, co masy seznamy opakovaně prodiskutují.

Masy mají právo členstvo kulturně revolučních skupin, komisí a delegátstva zvoleného na kulturně revoluční sjezdy kdykoliv kritizovat. Pokud se toto členstvo a delegátstvo ukáže jako neschopné, může být vyměněno ve volbách nebo po diskuzi masami odvoláno.

Kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy by měly být na školách a univerzitách tvořeny hlavně zastupitelstvem revolučního studentstva. Zároveň by v nich mělo být zastoupeno i určité množství revolučních vyučujících, úřednictva a dělnictva.

10. Reforma ve výuce #

Vrcholně důležitým úkolem Velké proletářské kulturní revoluce je přetvořit starý vzdělávací systém a staré principy a metody výuky.

Za kulturní revoluce musíme zcela proměnit realitu, kdy našim školám vládnou buržoazní intelektuálové.

Na všech druzích škol musíme řádně aplikovat politiku prosazovanou soudruhem Mao Ce-tungem, podle níž má výuka sloužit proletářské politice a také má být spojená s prací ve výrobě, aby se studující mohli rozvíjet mravně, intelektuálně i tělesně – aby se z nich stali pracující se socialistickým uvědoměním a kulturou.

Školní období by se mělo zkrátit. Mělo by být méně předmětů a měly by být kvalitnější. Studijní materiál by měl být řádně přetvořen – v některých případech by se mělo začít zjednodušením složitých materiálů. Hlavním úkolem studentstva je studium, ale měli by se učit i jiným věcem. To znamená, že kromě svého oboru by se měli věnovat také průmyslové práci, zemědělství a vojenským záležitostem a měli by se účastnit kritiky buržoazie v rámci bojů kulturní revoluce.

11. Otázka jmenovité kritiky v tisku #

V průběhu masového hnutí kulturní revoluce musí být kritika buržoazní a feudální ideologie úzce spojena s šířením proletářského světonázoru a marxismu-leninismu-Mao Ce-tungova myšlení.

Měla by být zorganizována kritika typických buržoazních představitelů, kteří se vetřeli do strany, a typických buržoazních akademických „autorit“. Součástí by měla být kritika různých druhů zpátečnických názorů v oblastech filozofie, historie, politické ekonomie, vzdělání, v literárních a uměleckých dílech a teoriích, v přírodovědeckých teoriích a dalších.

Pokud má být v tisku zveřejněna kritika konkrétní osoby, musí to prodiskutovat a schválit stranická komise na dotyčné úrovni, a v některých případech je potřeba schválení stranické komise na vyšší úrovni.

12. Politika vůči vědcům, technikům a běžnému personálu #

Co se týče vědců, techniků a běžného personálu: dokud jsou to vlastenci, energicky pracují, nestaví se proti straně a socialismu, neudržují žádné zakázané vztahy s cizími zeměmi, pak bychom měli v současném hnutí dále uplatňovat politiku „jednota-kritika-jednota“.³ Obzvlášť by mělo být postaráno o ty vědce a vědecký a technický personál, kteří významně přispěli k pokroku. Zároveň bychom jim měli usilovně pomáhat, aby postupně přetvořili svůj světonázor a styl práce.

13. Otázka příprav pro spojení se Socialistickým výukovým hnutím ve městě a na venkově #

Body, kde se koncentruje současná proletářská kulturní revoluce, jsou kulturní a výukové jednotky a vedoucí orgány strany a vlády ve velkých a středních městech.

Velká proletářská kulturní revoluce obohatila Socialistické výukové hnutí ve městech i na venkově a pozvedla ho na vyšší úroveň. Je potřeba vynaložit úsilí, aby tato dvě hnutí probíhala v těsném spojení. Regiony a úřady mohou podle svých možností přijmout odpovídající opatření.

Tam, kde Socialistické výukové hnutí na venkově a v městských závodech provádí vhodná opatření a vyvíjí se dobře, nemělo by být narušováno a mělo by pokračovat podle původního uspořádání. Nicméně otázky, které v současné Velké proletářské kulturní revoluci vyvstávají, by měly být masám ve vhodný čas předloženy k diskuzi, aby se tak dále pěstovala proletářská ideologie a odstraňovala se ideologie buržoazní.

V některých oblastech se Velká proletářská kulturní revoluce využívá jako ústřední bod, aby Socialistické výukové hnutí nabralo na rychlosti a aby se pročistila témata politiky, ideologie, organizace a ekonomiky. Pokud místní stranická komise uzná za vhodné, může se takto zařídit.

14. Pevně uchopte revoluci a povzbuďte produkci #

Cílem Velké proletářské kulturní revoluce je zrevolucionizovat ideologii lidu, čímž bude možné dosáhnout větších, rychlejších, lepších a úspornějších výsledků ve všech oblastech práce. Pokud jsou masy plně mobilizovány a uskutečníme řádná opatření, je možné, aby kulturní revoluce i výroba probíhaly souběžně, aniž by jedno překáželo druhému, a zároveň můžeme zaručit vysokou kvalitu ve vší práci.

Velká proletářská kulturní revoluce je v naší zemi mocnou hnací silou vývoje společenských výrobních sil. Představa, že kulturní revoluce a rozvoj výroby stojí proti sobě, je mylná.

15. Ozbrojené síly #

V ozbrojených silách by měly být kulturní revoluce a Socialistické výukové hnutí prováděny v souladu s instrukcemi vojenské komise ústředního výboru strany a generálního politického oddělení Lidové osvobozenecké armády.

16. Vodítkem k jednání ve Velké proletářské kulturní revoluci je Mao Ce-tungovo myšlení #

Ve Velké proletářské kulturní revoluci je nezbytně nutné, abychom vysoko pozvedli velký rudý prapor Mao Ce-tungova myšlení a abychom postavili do vedení proletářskou politiku. Mezi masami dělnictva, rolnictva, vojáků, kádrů a inteligence by mělo probíhat hnutí za kreativní studium a užití děl předsedy Mao Ce-tunga; Mao Ce-tungovo myšlení by mělo sloužit jako návod k jednání v kulturní revoluci.

V této složité kulturní revoluci musí stranické výbory všech úrovní studovat a uplatňovat díla předsedy Maa o to svědomitěji a kreativněji. Především musí opakovaně studovat spisy předsedy Maa o kulturní revoluci a o metodách stranického vedení, jako jsou „O nové demokracii“, „Projevy na fóru o literatuře a umění v Jen-anu“, „O správném řešení rozporů uvnitř lidu“, „Projev na celostátní konferenci Komunistické strany Číny o propagační práci“, „Některé otázky ohledně metod vedení“ a „Metody práce stranických výborů“.⁴

Stranické výbory všech úrovní musí dbát příkazů, které během let předseda Mao dával: zejména, že mají řádně používat linii mas – „od mas, mezi masy“⁵ – a že mají být nejdříve žáky, než se stanou učiteli. Měly by se vyvarovat jednostrannosti a omezenosti. Měly by pěstovat materialistickou dialektiku a vzdorovat metafyzice a scholastice.

Pod vedením ústředního výboru strany v čele se soudruhem Mao Ce-tungem dosáhne Velká proletářská kulturní revoluce jistě zářného vítězství.